Blankytně modré nebe, azurové moře - všude samá modř.

Až doposud panoval na palubě lodi Ester klid, avšak znenadání spozoroval Erik - námořník sedící v koši připevněném na stěžni nepatrný kousek zeleně.

,, Země na pravoboku!" Vykřikl ze všech sil.

V tu chvíli se na palubě strhlo povzdvižení vyvolané vlnou euforie, která všechny zaplavila při tomto zjištění.

Když po nějaké době konečně spustili čluny, aby se mohli vylodit na březích právě objevené země, Erik ještě rychle vhodil kotvu do moře, aby zakotvila mezi kameny a udržovala loď na jednom místě, teprve potom naskočil za ostatními námořníky do člunu.

Když dopluli na člunech až k břehu, vydali se ostrov prozkoumat. Po chvíli bádání se jim ostrov zdál neobydlený a tak posbírali klacky dřeva a kousky opadané kůry, aby mohli večer zapálit oheň na pobřeží.

Za soumraku potom rozdělali oheň a tancovali kolem něho. Světlo plamenů však přilákalo místní obyvatele, které považovali námořníci za neexistující...

Námořníci se zatím bavili okolo ohně a křupání větviček za zády si nevšímali. Když však zpoza stromů a keřů zaútočili obyvatelé ostrova, dali se na útěk k lodi. Erik rychle vytáhnul kotvu z moře a když byli všichni nalodění, mohli začít veslovat a vzdalovat se od břehů ostrova.

Tak se všichni zachránili.

Kotva v tomto příběhu zachránila námořníky před smrtí.

Vykonávala svou práci, když čekala až bude zase potřebná.Kdyby nebylo kotvy, loď by odplula a námořníci by neměli možnost se zachránit.

Chtěla bych být takovou kotvou. Pro některé nedůležitá, ale ikdyž jsou chvíle, kdy se necítím zapojená do kolektivu, vždycky za mnou jednou někdo přijde, když mu bude nejhůř a bude jen potřebovat se vypovídat, nebo poprosit o radu.

Uznávám, že to vypadá, jako zneužívání, ale je nádherné být tu pro druhé, obzvláště, když jim můžeme pomoct dostat se z obtížné situace.

Chtěla bych být kotvou zakotvenou v Bohu.